Otevíráme novou kapitolu architektury

Kde berete vy osobně jistotu, že vaše obchodní rozhodnutí jdou tím správným směrem? Konkrétně třeba před 25 lety v Karlíně?

Jedním z vysvětlení je, že nejsem analytik. Všechna má zásadní rozhodnutí jsou založena na pocitech. S věkem získávám stále více zkušeností a pokaždé, když přijde ten pocit uskutečnit nějaký nový produkt, zjišťuji si pochopitelně názory, řekněme, více analytických lidí. A tak se obojí propojí. Začíná to ale vždy u osobního pocitu. Tak tomu bylo i v Karlíně. Cítil jsem, že jednou budou lidé rádi bydlet blízko centra v místě, kde mohou pracovat a zároveň si užívat volného času. Nebyl jsem samozřejmě jediný na světě, kdo věřil, že se dá pracovat a bydlet na stejném místě, ale většina lidí vycházela z představy, že kancelář musí být někde, domov jinde. Takže jsem začal něco úplně nového… A fungovalo to. Další developeři takové uvažování následovali.

Jak byste charakterizoval sám sebe jako developera?

Developer dobrodruh, s věkem také obdařen nějakou tou moudrostí.

S výstavbou v Čechách máte více jak čtvrtstoletí dlouhé zkušenosti. Sledujete nějaká místní specifika?

Mohu vám říct jedno. Žasnu, když vidím, jak jsou místní lidé zainteresovaní do rozvoje města. Takový zájem o životní prostředí, o to, jak se město vyvíjí, jsem nezažil v Belgii ani ve Francii. Pracuje se vám daleko lépe, když lidé ocení to, co děláte. Vidíte, že tvoříte pro lidi a ti jsou za to vděční. Anebo taky ne… když se vám to nepovede. Rovněž ale musím konstatovat, že proces výstavby je bohužel pod silným politickým tlakem, což je problém, kterým ztrácíme spoustu času. Zvláště se to pak týká rozhodování města Prahy.

Aktuálně začínáte development také mimo Prahu, v lesích v Ralsku. Pro údolí Jabloneček navrhuje So Concrete ve spolupráci s architekty a umělci několik objektů a instalací. Jak se cítíte v pozici, kdy jste sám sobě klientem?

Jsem naprosto spokojený, právě protože jsem na obou stranách. Technologií So Concrete bych možná raději vytvořil úplně novou budovu v centru města, každopádně jsem velmi hrdý na to, že mohu náš materiál propojit s přírodou daleko zábavnějším způsobem, než když vidím, jak se v lese staví čtyři rovné zdi. Beton je také možné míchat s přírodními a kreativně si hrát i s formou. Architekty, se kterými spolupracujeme, navíc fascinuje možnost pracovat s naším produktem.

Bude tedy Jabloneček showroomem So Concrete?

Jabloneček je spíše mé osobní hobby, a bude-li to jednou výkladní skříň nové technologie, určitě to nebude z nutnosti. Idea Jablonečku vznikla dávno předtím, než jsem se o UHPC a robotickou fabrikaci začal zajímat. Trvalo roky, než jsem se rozhodl, kudy se v rozvoji Jablonečku budeme ubírat. Po covidu jsem si uvědomil, že je to vlastně jakýsi návrat k lidem zde žijícím, k jejich zemi. Rozhodl jsem se vytvořit druh nového kondominia uprostřed lesů, nabídnout produkt v přírodě. A když jsem pak začal budovat s Federicem So Concrete, řekl jsem si, proč toho vlastně nevyužít. Jinak bychom pravděpodobně pracovali s tradičními technologiemi. Ale já nejsem vždy bezpodmínečně veden jednoduchostí. Respektuji ji, ale mám rád výzvy. A věřit novému produktu je skutečně výzva.

Využíváte vaše produkty také v portfoliu projektů Karlín Group v Praze?

Ano, budujeme teď několik projektů v městské zástavbě, kde budou použity fasádní prvky či balkony z naší výroby.

Podle motta So Concrete se zde konkretizují sny, jaký je ten váš?

Obecně bych chtěl zkvalitnit stavby, které můžeme vidět ve městě. Kreativitu minulých staletí nahradil v architektuře ve 20. století pragmatismus. Věřím, že náš produkt právě kreativitu a pragmatismus spojí a nabídne architektům mnohem více možností než jen postavit zdi budov, které jsou dnes docela podobné jedna druhé.

Doposud jste volil pro své záměry výborné ateliéry, řada z nich rostla spolu s vašimi projekty. Baví vás podporovat na developerské scéně nová studia?

Záleží mi na osobnosti architekta, ale hlavně na tom, co dělá a jak uvažuje. Snažím se dávat přednost originalitě a samozřejmě také efektivitě. Můžete podotknout, že první budovy jsme realizovali se světoznámými architekty, jako byl například Ricardo Bofill. To je samozřejmě pravda, ale už řadu let se snažíme spolupracovat spíše s lokálními mladými studii, hledat nové přístupy u nich, a nikoli nezbytně mezi zahraničními architekty. V počátcích jsme se opírali o nadhled a zkušenosti zahraničních studií, dnes stále s některými významnými zahraničními ateliéry spolupracujeme, často ovšem v kooperaci s českým studiem.

V So Concrete se tedy nyní zaměřujete na produkci, která nevyžaduje konstrukční zkoušky. Experimentujete, vyvíjíte. Kde vidíte společnost v následujících letech?

Netvrdím, že jsme jediní, v Evropě je v současnosti již několik společností, které tisknou beton. Pevně věřím tomu, že robotická fabrikace je budoucností velké části výstavby. Řeší nedostatek pracovní síly a umožňuje pracovat s větší přesností. Zároveň umožňuje obrovskou variabilitu designu. Dnes si ještě spousta architektů neuvědomuje různé možnosti využití například v designu fasád. To se ale brzy změní. Očekáváme opravdu velký úspěch této technologie.

Co tedy technologie digitálního betonu architektům nabízí?

Flexibilitu. Flexibilitu. Flexibilitu. Vytvořit dnes zajímavou, organickou, rozpohybovanou fasádu je docela obtížné. Všechno je prefabrikované, ploché. Nová technologie nám umožňuje udělat budovu mnohem živější. Otevírá se skutečně nová kapitola dějin architektury.

Mají už nyní architekti o novou technologii zájem?

Jejich zájem pomalu přichází. Architekti zkoušejí nové možnosti navrhování a stavění. Situace je v tomto obdobná také v ostatních evropských zemích, Nizozemci a některé rakouské firmy jsou víceméně na stejné úrovni jako my.

Pro architekty se otevírají nové možnosti, jsou technologii nakloněni i investoři?

O technologii rozhoduje stavební firma. Pokud chce využít roboty, navrhne takové řešení investorovi. Většina firem chce jít stále tradiční cestou. Několik mladých firem je ochotno začít s roboty. Aktuálně se třemi takovými, které se o technologii vážně zajímají, jednáme. Zdá se ovšem, že naším dalším úkolem je iniciovat vznik stavební firmy, která bude nové možnosti aplikovat.

Velké stavební společnosti o technologii zájem nemají?

Zájem mají, ale jsou opatrní. Velké koncerny a společnosti, které mimochodem využívám pro realizaci projektů v Karlín Group, technologii zatím teprve testují. Je pro ně daleko těžší pohnout se tímto směrem, protože rovina investic je pro ně daleko jiná.

Kolik let bude trvat, než se technologie ve stavebnictví prosadí?

Bavíme se tak o dvou třech letech, než si firmy zvyknou na myšlenku technologii využít, tří až pěti, než ji budou aplikovat. Musíte postavit velkou budovu, abyste dokázali, že to funguje. To platí dokonce i pro fasády strukturální, kde to bude trvat i více než pět let. Lidé potřebují vidět, že nové technologie fungují. Je to jako s elektroauty, auty na vodíkový pohon. Nyní se chystáme realizovat fasádu velké budovy a ta bude naším důkazem.

Zaměřujete se na lokální scénu, nebo chcete působit globálně?

Rozhodně chceme působit v zahraničí, svět není dost velký! Náš CEO je aktuálně velmi aktivní zvláště ve Španělsku, kde pracuje s různými architekty, kteří mají projekty po celém světě. Velkými fanoušky digitálního betonu jsou v Saúdské Arábii. Jednáme také o spolupráci se studiem Ricarda Bofilla a věřím, že už brzy ohlásíme vzrušující novinky!

A co česká studia?

Spolupracujeme s řadou velmi zajímavých českých studií, ze současné mladé generace například Chybik+Kristof, KOOKA, Formafatal. Sledují vývoj v So Concrete a věřím, že naši technologii využijí také pro další klienty.